Včera jsem spala v lese, v Praze.

Seděli jsme v Dejvické kavárně s pár kamarády na pivu a pak se mělo jít do Klubovny. Náčelník SPA ale přišel ještě s myšlenkou jít do sauny před Veletržní palác. Tomu nešlo odolat, a tak jsem šla.

Tam během posledních 3 dnů vyrostl les a uprostřed něj zaparkovala maringotka, kam může kdoliv přijít, pobavit se s architektem, s majitelem, dát si saunu, ukrojit si kus chleba, vykoupat se v lesním jezírku a přespat. To vše před Výstavištěm uprostřed Prahy.

Všechny fotky jsou stažené z jejich fb: https://www.facebook.com/hideandseek.cz/ Byla jsem tak učarovaná, že jsem zapomněla fotit.

Architektem je Martin Kožnar a ten k tomu celému napsal krásnou pohádku, o kterou se s Vámi musím podělit.

Někdy na jaře v roce 2016 mi zavolal kamarád Vladimir, který byl zrovna s rodinou v Austrálii a na Novem Zélandu, zda bych pro něj navrhl 3 malinké útulny v lese či na louce pro kratkodobé ubytování.

Hned mě to nadchlo, chvíli jsme (takto přes družice) diskutovali. Znam zélandske chatičky v horách, kde jsme s ženou cestovali a miluju je. Je to můj absolutní šálek kávy. Když jsem se zamyslel nad naší sešněrovanou legislativou, napadlo mě udělat útulny na kolech. Vyhnout se tak stavebním povolením a zůstat svobodný ve vztahu k místu. Koncept byl Vladimírem přijat a začalo útulnové dobrodružství, které trvá dodnes. Pro mě je tato spolupráce synergií.

Nutno poznamenat, že jsme snílci, kteří ale krom snění také rádi realizují. To nám dává nekonečně mnoho překážek a zároveň radost z každé drobné vize, která je zhmotněna;-).

První, dostala jméno až časem. Inspiroval jsem se všude, hledal jsem všude a pozoroval co mě zajímá. Jeden český archetyp mě ale zaujal zcela. Klasická cigánská nebo lesnická maringotka. Něco co je v české krajiné standard a je tedy její součástí. Z toho jsem vyšel, ale cesta mě pak už vedla trochu jinam. Pro mě je inspirace jen určitá esence nebo spíš kvalita. Někdy jde o formální věc, někdy ne. Jmenuje se Aranka. Má kočovnou duši a její vlasy jsou černé. Pochází z česke krajiny, takže některá okna odkazují na česky barok, některá jsou triviální. Prostě okna. Když chce zůstat nedobytnou, sklopí všechny okenice a uzavře se vůči svému okolí. Většinou je ale velmi otevřená a nechává do sebe vtáhnout všechny barvy i krajiny ve kterých zrovna pobývá.

Je komfortně vybavena jak velkorysým prostorem, tak všemožnými úspornými a ekochytrými technologiemi. Je sebevědomá, pevně usazená, ale také ráda mění podvozky. Když chce, skočí na ponton a stane se hausbótem. Většinu času je ale spíš na kolečkách a nebo někdy jen tak, na zemi. Dokáže být sama sobě ostrovem. Vydrží se sebou a svými čtyřmi nocležníky až tři dny bez jakéhokoli dalšího zdroje. To si pak zatopí v krbu, nabídne Ti saunu a venkovní sprchu.

Miluje ořechové dřevo. Jeho kresbu, barvu i vůni. Raduje se z toho jen tak být. Však víš, znáš to.

-

Mladší sestra Aranky se jmenuje Jasněnka. Má ráda slunce a rozkvetlou louku plnou barev a cvrčků. Nejčastěji si lehá přímo uprostřed. Je to princezna, která se ráda ukazuje. Její šaty jsou průsvitné, a ona si to užívá. Člověk by řekl, že je trochu nerozumná a nepřemýšlí, ale ona nezná strach. Když sklopí své terasy, jako motýl sklápí svá křídla, znamená to že se cítí dobrě a má v plánu zde několik dní pobýt. Když má terasy zvednuté, nabízí pohled mezi průzory a sluneční paprsky dovnitř jen tak nepustí.

Je plně vybavena tím co Aranka, ale sauna, to není její styl, tu nechtěla. Stejně jako Aranka má ráda oheň. Jasněnka má slabost pro milence, ranní rosu, skotačící děti a hvězdnou oblohu. Na člověka v maskáčích jen tak mrkne kulatým oknem a nechá ho přemýšlet jaké to asi je, spát pod valenou klenbou. O hausbótu ani nemluvě o tm si může ten zelenáč nechat jen zdát. To je přeci samozřejmost La princesa.

-

Nejmladší sestra těch dvou je Madlenka. Dostala jméno ještě než se narodila. Její prastrýc byl Morandi a ona ho stále nosí v srdci. Někdo ji říká vajíčko a je možné, že je to tou barvou jejího kabátku co připomíná barvu kachních vajec. Ona se ale vnitřně cítí spíš jako klubíčko nebo brambora, tomu se směje nejraději. Má taky ráda komfort jako její sestry, ale nepotrpí si na všechny ty technologie a volty. Je skromná. Není to ale žádný upjatý asketa. Překvapí tě vysokým stropem i oblými tvary, řemeslným detailem i láskou k sladkému dřevu. Je přátelská a když otevře obrovskou tlamičku, tak i pořádně zvídavá. Z jídelního stolu ti za pět minut udělá postýlku, kde se můžeš válet celý den. Stejně jako Aranka miluje saunění. O venkovní sprše ani nemluvě, tu přímo zbožňuje. Na jejich malých kamnech si uděláš ráno vajíčka a večer čaj za svitu svíčky. Vodu si ale musíš z jejího rezervoáru napumpovat sám. Jsi přeci host a přítel a ne nějaký Fanfán Tulipan. Na takové hry Madlenka není zvědavá. Baví ji představa, jaké by to bylo mít těsnění na všech těch otvorech a pak se zvolna potopit do vody o koukat těmi lodními okénky na ryby. No, zatím může být jen na vodě nebo na souši. Přeci jen je to Madlenka.

Tenhle zážitek můžete až do pondělí prožít před vstupem na DesignBlok. Je to tam pro lidi!
Děkuju Vojtovi, že mi tohle místo ukázal a že mě seznámil s Martinem a Vladimírem.